V naší krajině stále víc ubývá krásných, starých dřevin, které upoutají na první pohled svým majestátem, krásou a přírodní silou, která z nich vyzařuje. Pohled na zajímavě utvářený strom, hru světla a stínu v listí koruny nebo na krajkoví větví v zimě, kdy je strom zdánlivě holý a nezajímavý, si svoji estetickou výpovědí mnohdy nezadá s podobnými pohledy na obdivuhodná díla, vytvořená rukou člověka.
A obdobně jako každý Strom je živá individualita, bytost s vlastní osobností a "Ksichtem", tak je i bytostí s charakteristickou postavou, tedy siluetou. Pojďme se nyní věnovat kráse siluet Stromů..
Všude je pusto. Ticho. Mrazivo. Skály a sníh. Pahýly pokroucené,
ty těžkými léty zocelené svaly lesa, ty zhmotnělé pra-ideje stromů
ze skal se dívají, ač nepohnutě, tak výmluvné jen svými gesty
Pozorují si mlčky okolní svět i modrou oblohu,
i staleté husí cesty, jen teď v zimě bez poutníků.
A zcela bez zájmu si ukazují i na mne…
A já, ač zmrzlá jsem a už skoro nemohu,
„Ta jejich netečnost je horší než mrazu“,
cestou se v myšlenkách mihne mé zrcadlo času,
což podstatně zrychlí mé kroky směrem, kde tuším
že to jejich trčení, co cítím jej srdcem,
bude tak daleko, že už je snad neuslyším..
